Boxer, metrosexuál a zrzka v Kaisergebirge

V září jsem zavítala na pár dní do Evropy, a protože hory opravdu miluji a tady na Filipínách se mi jich nedostává, kolik bych si přála, tak jsem moc ráda, že mí dva horští parťáci Mates a Venda měli čas a podařilo se nám zinscenovat prodloužený víkend. Plány se měnily jak dubnové počasí, ale protože jsme všichni tři celkem pankáči, tak nás to nechávalo chladnými. Věděli jsme, že chceme být spolu, že chceme na hory a zbytek už se dořeší cestou. 

Mates nás vyzvedl na Proseku, kde mi kluci pomohli odnosit z bytu další hromadu věcí, která se při stěhování nestihla. Pak jsme si s Václavem dali každý dvě piva a dva panáky - tož musíme ty naše svátky přece oslavit, ne? Na což Mates reagoval tím, že jsme mu fakt chyběli a dokonce musel zamáčknout slzu dojetí. Po pravdě ho však podezřívám, že nám záviděl to pivo a panáka, ale tak někdo řídit musí a on má svátek až v listopadu, víme... Vašek to zalomil zhruba při vjezdu do Blanky, tak jsme měli s Marťasem celou cestu na to si říct, co vše se událo za ty 2 měsíce, co jsme se neviděli... Cesta utíkala na pohodu, nikde žádný velký provoz a už za tmy jsme dorazili do kempu kousek od Walchsee, kde jsme rozbili stan a Marťas vytáhl své epesní campingové náčiní, které jsme mu záviděli už na jaře na ferratách. Pogrilovali jsme masíčko a klobásky, vypili mega velké pivo, které jsme dostali od Martina ke svátku a dali se do plánování. Původní plán byl udělat 3 denní trek od chaty k chatě, bohužel online šel zarezervovat jen Stripsenjochhaus na první noc. Tak Marťas udělal rezervaci a dohodli jsme se, že dál uvidíme podle situace.

Výhled z kempu. Foto: Vašek

DEN 1 - čtvrtek

Kaiserbachtal – Feldberg – Stripsenjochhaus Lodge

První den jsme museli vystoupat z údolí na hřeben, přejít přes vrchol Feldberg (1813) a klesnout do sedla chaty Stripsenjochhaus. Na parkovišti jsme přebalili batohy a já marně přemýšlela, co tam kluci táhnou, že mají každý 2x tak těžký batoh, než já, přitom tam mám petku piva a flašku Jamesona... 

Dycinky dámička!! Foto: Martin

Jojo, taky si myslím, že jsme krásní!

Jsme sice trojka, která by dokázala leckomu vykecat díru do hlavy, ale na horách se většinou každý uzavíráme do svého světa, mlčky si šlapeme každý sám a vždycky na sebe někde počkáme. Já většinou utíkám dopředu, zatímco Vašek se táhne vzadu jak smrad a fotí každou berušku a Mates je taková zlatá střední cesta, kdy občas jde s Vaškem, občas mě doběhne a někdy i odběhne :-) Proto mám kluky tak strašně ráda, protože si prostě rozumíme beze slov a když na to přijde, tak se třeba i půl dne skoro nevidíme :-) Celý výstup na hřeben do nás pralo sluníčko, což bylo na jednu stranu parádní, ale zároveň i únavné. Protože jsme věděli, že máme času dost a není kam spěchat, tak jsme cestou nahoru zvládli 2 válecí pauzy, kdy první byla o jídle a pití... Kluci začali tahat z batohu naprosto neskutečné věci a já  začala tušit, proč je mají tak těžké :-) Horskou hostinu korunoval Mates svazkem ředkviček! Byly fenomenální!! 

Zewl č. 1

Protože jsme nevěděli, jak dlouho nám ještě cesta na chatu potrvá a chtěli jsme přijít za světla, tak jsme po cca půl hodinové pauze vyrazili. No nedošli jsme daleko a touha rochnit se na odpoledním slunci byla tak silná, že jsme nasadili zewl level 2 a během 5 minut jsme všichni 3 usnuli jak špalek... Když tak na tu fotku koukám, tak si říkám, jestli kluky neskolilo to, že jsem se zula...

Zewling podruhé

Bylo to božské, ale proflákali jsme tam cca hoďku a půl a bylo na čas jít dál... Vrchol Felberg byl krásný a liduprázdný a už z něj byl vidět cíl naší cesty - chata Stripsenjochhaus.

Mojí drsní kluci :-) Tohle fotka mě fakt baví!!

Feldberg 1813

Sestup k chatě Stripsenjochhaus

Na chatě jsme se ubytovali, dali si polévku a dozvěděli se, že budeme muset přehodnotit naše plány, protože chata, na které jsme chtěli spát další noc je úplně plná. Naštěstí tato chata měla ještě na jednu noc volno, tak jsme se rozhodli, že zůstaneme na Stripsenjochhausu a dáme si zítra výlet na lehko, bez spacáků...

DEN 2 - pátek

Stripsenjochhaus - Hintere Goinger Halt (2195) - Stripsenjochhaus

Ráno jsme si přispali a vyrazili na vrchol Hintere Goinger Halt, kam byla psaná ferrata. Bohužel jsem sebou na rozdíl od kluků neměla ferratový set, tak jsme říkali, že to prostě zkusíme a uvidíme. Nakonec nebyl set vůbec potřeba, protože to nebyla žádná náročná ferrata jako spíš chodník s řetězy. Stezka nás zavedla do nitra překrásného masivu Wilder Kaiser. Cesta nahoru mi utekla jak voda, ale sestup dolů suťoviskem se mi zdál nekonečný a v duchu jsem nadávala jako ten špaček!!

Výhledy byly neskutečné!

Vrcholovka

Tímto žlabem jsme stoupali nahoru

Den 3 sobota

Sestup do údolí

Předpověď počasí hlásila, že v neděli se má počasí pokazit, tak jsme sedli k mapě a internetu a vymysleli, že v sobotu sestoupíme do údolí k autu, přesuneme se blíž k českým hranicím a najdeme si na neděli nějaký canyoning, protože když už je člověk mokrý z toho, že se ráchá v řece, tak mu nemusí vadit, že zmokne i z vrchu :-) Sestup do údolí byl nádherný a užili jsme si krásný podzimní den

Sestup do údolí, Foto: Martin

Breakfast time. Foto: Martin

Breakfast time. Foto: Martin

Zpátky u vozu. Foto: Martin

Den 4 - neděle

Canyoning Almbach

Vašek už si canyoning zkusil ve Slovinsku. Pro mě a Martina to byla premiéra. Protože byla zima a hnusně a konec sezóny a tak vůbec, tak jsme měli to štěstí, že jsme měli průvodce jen sami pro sebe a nemuseli jsme se táhnout ve větší skupině. Voda byla proklatě studená (12 stupňů) a po prvním skoku do vody jsme mysleli, že nás trefí šlak. Ale během chvilky jsme si zvykli a fakt si to užili... Jen škoda, že jsme neměli ani jeden sebou GoPro a nemohli udělat fotky přímo z kaňonu, protože to byla neskutečná nádhera!!! No co, příští rok dáme zase nějaký canyoning a tentokrát už neuděláme stejnou chybu.

Selfie před akcí musí být

Fotka ze stránek Almbach canyoningu. Jojo i tady jsme si vozili zadek :-)

Pak nás Marťas zavezl do Českých Budějovic, kde jsme dali poslední společný oběd, protože Marťas pak jel směr Cortina d´Ampezzo a mě a Vaška naložila Miru, která jela po víkendu z Budějic zpátky do Prahy. Byl to naprosto perfektní prodloužený víkend s těmi nej parťáky! Už teď se těším na ferraty, které máme naplánované na příští rok.

Kaisergebirge jsou naprosto nádherné a mohu je každému vřele doporučit. Z Prahy jsou blízko a skvěle dostupné a jsou vhodné pro jakoukoliv věkovou a výkonnostní kategorii a rozhodně je mohu doporučit i pro rodiny s dětmi. 

Z(m)rzka