Hořkosladká Čína

Původně jsme se měli v tomto čase toulat v Himálajích, ale náš spolupachatel Dan si v srpnu zlomil klíční kost, tak jsme museli naše podzimní plány přehodnotit. Jedním z velkých snů mého muže Petra je, vyjet si nominační slot na mistrovství světa v Ironmanu na Havaji. Ironman, neboli dlouhý triatlon je 3,8 km plavání, 180 km na kole, 42,2 km běh. Řekněme, že pro každého trochu normálního člověka je každá z těch distancí dost sama o sobě, ne tak to zfouknout všechno během pár hodin (Petrův zatím nejlepší čas je totiž 9h 15 minut a to je podle mě NELIDSKÝ!! :-D ) Ale kdo znáte Peťu, tak víte, že co si umane, toho taky dosáhne... Proto taky většina našich výletů vypadá tak, že já jedu na dovolenou a on na soustředění/ závody. Já se jdu projet na kolo, Peťa jede na trénink a tak bych mohla pokračovat :-) Proto když přišel Peťa s návrhem udělat si prodloužený víkend v Číně, aby se mohl zúčastnit kvalifikačního závodu v half ironmanu v městečku Hefei, řekla jsem si proč ne...

Peťa koupil letenky, zařídil ubytování a mohli jsme vyrazit. Let jsme měli Manila - Guangzhou a pak Guangzhou - Hefei. Poslední kontakt s angličtinou se odehrál na mezinárodním terminále letiště Guangzhou. Jakmile jsme se přesunuli na domácí terminál, tak jediný kdo uměl anglicky byla slečna ve Starbucks. Pro zalogování na letištní free wifi byla potřeba čínská SIM karta - haha!! Ale co bylo nejhorší byla naprostá nechuť lidí se byť jen pokusit domluvit a to jsme tam měli strávit 6 hodin! Jakoby nestačilo, že jsem musela vstávat v 5 ráno a Peťa potřeboval nutně odeslat jeden pracovní email - no neřešitelný problém, hoši! Takže jsme v tu chvíli byli oba nasrani jak havíři a prolezli celý terminál, než jsme našli kavárnu, kde měli aspoň trochu funkční wifi, na kterou se dalo připojit i bez čínského tel. čísla. Obsluha byla příjemná jak osina v zadku, ale naštěstí měli obrázkový jídelní lístek, takže jsme si objednali jídlo a plechovky s pivem. S plným břichem a plechem v ruce už se nám nezdál místní svět tak strašně krutý. Do odletu jsme měli ještě furt dost času, tak se Peťa rozhodl, že dáme ještě 2 pivka. Tak šel za naši oblíbenou paní, že je objedná. Jeden by řekl, že gesto zdvižených dvou prstů a ukázání na obrázek plechovky je dostatečně výmluvné... Bohužel ne pro naši milou a inteligentní obsluhu, tak Peťa zdvihl ty dva prsty výše, řekl to hlasitěji a důrazněji ukázal na obrázek - furt nic! Když se to opakovalo už asi po čtvrté a Peťa byl čím dál víc zoufalý, tak už jsem ležela smíchy pod stolem a čekala, kdy se ozve "piva, pičo!!" Naštěstí paní pochopila dřív, než Peťovi ruply nervy :-D 

Výhled z letadla mezi Guangzhou a Hefei. Nikdy jsem neviděla nad pevninou takové moře mraků.

Než jsme se dostali do Hefei, tak už jsme byli celkem slušně zpruzelí a pomalu jsme začínali mít náběh k tomu nesnášet celou Čínu a všechny Číňany a vůbec všechno co začíná na Č (ano, ani letušky na vnitrostátním letu neuměly anglicky). Jako bonus zmizely i anglické nápisy a všude kolem samý "sypaný čaj". Tak jsme si říkali: "Noooo, tak teď už jsme úplně v dupě!" O to milejší pak bylo vše, co nás potkalo v Hefei. Městečko Hefei se nachází ve vnitrozemí Číny a je hlavním městem provincie Anhui a má cca 7 mil obyvatel. Komu z Vás říká něco jméno Wanda (čínský multimilionář), tak Hefei je pod jeho patronátem a je to znát. Město nás překvapilo svou krásou, čistotou a úžasnou infrastrukturou. Každá silnice měla pruhem zeleni oddělené další dva pruhy v každém směru!! které sloužily pro cyklisty a motorky. Fakt pecka! Vůči naši Manilské džungli byl ten kontrast o to větší :-) A HLAVNĚ našli se zde lidi, kteří uměli anglicky! A když už neuměli, tak se aspoň usmívali, nebo se snažili domluvit rukama nohama - no prostě úplně jiný svět! Po všem tom cestovním martyriu to bylo jak balzám na duši. 

Přivítání v Hefei na letišti

Noční Hefei - výhled z hotelu

Náš pokoj - Novotel drží svůj standard celosvětově

Nejen sobotní oficiální trénink, ale i nedělní závody měly naprosto perfektní organizaci, zejména skvěle zabezpečení cyklistické trati, která vedla 90 km po městě. Když si vzpomenu na roky, kdy jsem závodila na kole, tak co bych dala za takto zajištěnou trať... Voda v Swan lake byla svou barvou a viditelností adekvátní tomu, že se jedná o jezero v 7 mil městě a jako bonus měla "příjemných" 19 stupňů, což jsem závodníkům faaaakt nezáviděla!! Zato cyklistická část byla moc pěkná a běžecká úplně top - do depa T2 (přechod z kola na běh) dokonce natáhli kvůli tomuto závodu tartan, aby měli závodníci co největší komfort :-D Už dávno jsem se přesvědčila, že dělat na závodě support je víc o nervy, než závodit sama. Po plavání jsem si myslela, že je to v pr... protože Peťa z vody furt ne a ne vylézt. Myslela jsem si totiž, že skočil do vody hned v druhé skupině (všichni v černém neoprenu a světlé modré plavecké čepičce - tož si vyber...), ale on byl mnohem víc vzadu, takže čistý čas perfektních 33 minut. Když pak lousknul 90 km na kole za 2h 18min a půlmaraton běh za 1h 31min, tak jsem si říkala "do řiti, to bude o prsa korejské atletky....". Věděli jsme, že slot na Havaj to nedá, ale doufali jsme v nominaci na mistrovství světa v half iromanu Chattanooga, Tennessee v Americe.

Přípravy vrcholí

Swan lake ve smogovém oparu

Příprava na start. Celkem bylo tuším přes 2500 účastníků

T2 běžný bag - botky na běhání, nějaké to pití/gel, kšiltovka

T2 rebel bag 

V cíli byl Peťa ve své kategorii 13., což jen umocnilo naší obavu, že bude na prvním nepostupovém místě (a já budu mít doma týden tichou domácnost...). Na rozdělování slotů jsme přesto šli, oba nervózní jak sáňky na podzim - a ono to vyšlo!!!! Dokonce bral z pěti slotů hned ten druhý. Asi Vám nemusím popisovat tu obrovskou radost :-) Nejprve jsme chvíli poseděli a pokecali s ostatními závodníky, které jsme tam potkali (Btw. Všichni lidé, které jsme tam potkali byli neskutečně milí a inspirativní lidé  z celého světa (Singapur, USA, Německo, Finsko atd.) a pak jsme to šli oslavit do hotelového baru, kde měli TOČENÉHO!!! Paulanera, tak jsme tam poslali jednoho tupláčka na oslavu a šli umřít do postele.

Je to divoch!!!!

Muj milááááášek!!!

Další krásná medaile do sbírky

Je to doma!!!!

Točený Paulaner, hmmmm!!!!

Jejich tandemové kola byly neskutečně vtipné (měli i trojkola a čtyřkola :-D ), ale pro vyzvednutí věcí z depa se hodily :-)

Cestou domů jsem pak na letišti v Guangzhou obohatila své dovednosti. Uvelebili jsme se ve VIP salonku, kde bylo jídlo, pití, internet, no pohoda... Jediné, co tam nebylo, byla dobrá káva, protože Číňané černé kafe nepijou, takže to rovnou měli namíchané s cukrem a mlékem... Fujtajxl! Tak jsem se rozhodla, že skočím pro kafčo do Starbucks. Postupně jsem se ptala na cestu 3 lidí, všichni mě spolehlivě poslali správnou cestou, ale nikdo z nich mi neřekl, že ze security důvodů nevede od Starbucks cesta zpátky (byli jsme v salónku na příletech a Starbucks je na odletech). Po půl hodině zoufalého hledání cesty zpět (neměla jsem u sebe pas ani mobil) jsem se dostala zpět nad jezdící schody, které mě vyvezly nahoru a volám na Číňanku dole na Gatě, ať mi poradí, jak se dostat zpátky.... Kočka vyjela po schodech nahoru za mnou a říká:

Č: Musíme to seběhnout

A: Cože??!! Nejde ty schody prostě na chvíli vypnout?

Č: Ne, musíme to seběhnout. Prostě utíkej za mnou a hlavně se nezastavuj!!

Tak mi vzala jedno kafe a než jsem se stihla nedechnout, už byla i v těch svých 7 cm podpatcích naskočená na těch schodech a ještě přes rameno kontrolovala, jestli už taky běžím.... Tož si říkám "Přece se nenechám zahanbit!!" Tak jsem se rozběhla za ní a řeknu Vám - není to úplně hračka :-D Respektive ty schody jako takové jdou, ale ten přechod u paty schodiště je celkem o držku.... Ale zvládly jsme to... Kočka mi dala kafe, já ji poděkovala a obě jsme se vysmáté rozešly... Do salonku jsem se vrátila celá uřícená a na Peťuv tázavý pohled jsem jen řekla "Na nic se mě neptej!!!" Myslíte si, že si můžu dát do životopisu "Sbíhání jezdících schodů v protisměru s kávou v ruce"? 

Moje první návštěva Číny byla opravdu hořkosladká. Hořké Guangzhou po všech směrech - nikdo se neusměje, nepozdraví, nepoděkuje. Extrémně nepříjemní a arogantní zaměstnanci na pasové kontrole a neustále se na vás někdo tlačí a snaží se vás někde předběhnout, při čemž zažíváte tolik intimity až kolikrát nevíte, jestli jste vůbec schopni tolik lidské blízkosti unést. Jediné co bylo fajn, byl salónek a zážitek se slečnou z gaty :-). Sladký Hefei - nádherné město, plné milých a usměvavých lidí, perfektně zorganizovaný závod a jako nejsladší bonus samozřejmě Peťuv úspěch.

Za 2 týdny nás čeká další výlet do Číny - tentokrát Xiamen, což je ale těžká pohodička, protože to máme cca 2 hodiny přímý let z Manily. Tentokrát už vím, do čeho jdeme, tak doufám, že se budeme vracet spokojeni a bude co slavit :-)