Doprava na Filipínách – Tipy na aplikace a cestování na Filipínách

Doprava na Filipínách je pěkná divočina, takže se není čemu divit, že pokud jste v Jihovýchodní Asii poprvé, tak z toho můžete být pěkně vyděšeni a mít pocit, že se nikdy nemáte šanci dostat tam kam potřebujete a že vůbec bude zázrak, když tohle přežijete. Budu ráda, když Vám tenhle článek pomůže se  trošku zorientovat a přesvědčí Vás, že se není čeho bát a hravě to zvládnete. Nejedná se o univerzální patent na rozum, ale o osobní zkušenosti z cest (nejen) po Filipínách a doporučení na aplikace, které se mi na cestách osvědčily a mnohokrát mi pomohly.

1.      LETENKY:

Mám appku snad všech leteckých společností, které zde operují. Lokálně nejvíce lítám s Cebu Pacific a Air Asia, do Evropy pak s Emirates (nejsou sice nejlevnější, ale jsou suverénně nejrychlejší a s krátkým přestupem v Dubai)

Proč:

• Máte informace o letu stále po ruce
• Často dochází ke změně/ zrušení letu
• I při bídném internetovém připojení v appce získáte vše potřebné, zatímco na webu s velkou pravděpodobností neuspějete
• U Cebu Pacifik Vám Appka vygeneruje QR kód, který na gate přiložíte ke čtečce, takže nepotřebujete žádné vytištěné letenky (hodí se obzvlášť pokud na letiště přijedete pozdě a nestíháte)

Na co si dát pozor:

• Většina leteckých společností v JV Asii dělá to, že Vám k letence rovnou přihodí „extra“ služby, které navyšují cenu letenky (např. Zavazadlo 20 kg, jídlo na palubě, pojištění atd.), takže pokud tyto služby nepotřebujete, tak to nezapomeňte odklikat pryč, ať zbytečně neplatíte za služby, které nepotřebujete
• Pokud Vám přece jen kabinové zavazadlo nestačí a cestujete se zavazadlem k odbavení, tak myslete na to, že musíte zavazadlo odbavit nejpozději 45 minut před odletem
• Letíte z Manily? Pozorně sledujte, z kterého terminálu letíte. Ne vždy létají domestic flights z terminálu 4. Mezi jednotlivými terminály funguje shuttle bus, který má interval cca co 30 minut. V tomto článku najdete vše potřebné o Manilském letišti, shuttle busu, časových rezervách atd.: https://www.silent-gardens.com/air-transfer.php
• Čeká Vás let zpátky do Evropy? Nechte si v Manile dostatečnou časovou rezervu! Domácí lety mají často zpoždění, změnu v čase odletu, nebo jsou zrušeny úplně. Je jedno, jestli je to kvůli počasí, situaci na letišti, či problémům letecké společnosti. Tady na Filipínách je to denní chléb. To stejné platí i o lodní dopravě. Nemusí být ani období dešťů a tajfunů. Stačí, aby to víc fouklo a dojde k přerušení lodní dopravy

2.      OSTATNÍ DOPRAVA

Pravidlo 1: NIKDY nepoužívejte v Manile taxíky!! Píše se to v každém průvodci včetně Lonely Planet a stejně se vždycky najde někdo, kdo to udělá... Pak za přesun mezi terminály zaplatíte místo 150 php 1500 php a dovi dopo. Takže jak na to?

Uber:

myslím, že netřeba představovat a všichni tuto službu znáte z Evropy. Appku si stáhněte ideálně ještě doma, ať to nelovíte na letištní wifi, která není žádná hitparáda. Aplikace funguje tak, že cenu vypočítává přímo aplikace a nemůže se tak stát, že by Vás řidič ošidil a zaplatíte jen tolik, kolik je opravdová cena jízdy. Důležité: Uber funguje pouze v Manile a některých dalších částech Luzonu a v Cebu City.

Veřejná doprava se zde skládá ze čtyř hlavních prvků:

a) Autobusy a Vany:

v každém větším městě je terminál odkud autobusy a vany vyjíždějí a kde zastavují. Mimo větší města nic jako zastávky není, takže kde si mávnete, nebo zahulákate, tam Vám zastaví.


DÁLKOVÉ LINKY (over night bus) fungují tak, že na terminálu bývá okýnko, nebo člověk s papírem a tužkou, kterému řeknete kam chcete a on Vás pak včas naláduje do správného vanu/ dálkového autobusu. Pokud chcete jet na trase Manila – Banaue a zpět, doporučuji koupit lístky s předstihem. Autobusy můžou být vyprodané. Lístky se dají sehnat buď přes web, nebo přímo na autobusovém terminálu v Cubao, nebo Banaue.

Tip: 

Na dálkové linky si nikdy neberte předposlední řadu. S velkou pravděpodobností se na pěti sedadlo za Vás nacpe rodina 4 dospělých s 6 –7 potomky a budete je mít celou cestu za krkem, na klíně, ve vlasech a tak vůbec.

Pokud jedete BĚŽNÝM DENNÍM AUTOBUSEM, tak netřeba shánět lístky, prostě si nastupte a až se rozjedete, tak Vás štiplístek přijde zkasírovat. A tím, že mu řeknete kam jedete, tak aspoň bude vědět, kde Vás vysadit.

V autobuse je občas pěkný šrumec, ale má to své kouzlo. Často přiskakují i drobní prodejci, od kterých si můžete za 5 - 10 php koupit sáček oříšků, nebo za 15-20 php vodu, nebo jiný soft drink.

Některé terminály jsou opravdu velké a můžete si připadat ztraceni jak rohlík v párku. Zachovejte chladnou hlavu a nebojte se ptát. Filipínci jsou úžasní lidé! A když se Vám podaří tvářit se dost retardovaně (tak jako nám v Cebu City), tak Vás dovedou až do busu a ujistí se, že jste opravdu nastoupili a nezůstali jim tam na krku :-)

Důležité: 

některé města mají více autobusových terminálů. Dejte si pozor, abyste byli na tom správném. Zatím se mi vždy osvědčilo pravidlo – chci jet na jih, hledám South Terminal, chci jet na sever, hledám North terminal, ale víte jak... Výjimka potvrzuje pravidlo, takže pokud nevíte, ptejte se tak dlouho, než Vám to někdo řekne. Dobré je, že autobusová doprava je na Filipínách ta nejpoužívanější, takže by nemělo být těžké se této informace dopátrat.

Cena se odvíjí od kilometrů. Pro představu: Klasický autobus z Tagbilaranu do Anda City (přes celý Bohol) nás vyšla na necelých 100 php. Overnight bus z Banaue do Manily byl za necelých 500 php. Van z Puerto Princesa do El Nida vychází kolem 700 php.

Van s názvem „Black Mafia“ nás zavezl z Baguio do Banaue. Horším autem jsem asi v životě nejela. Ale Zážitek nemusí být pozitivní, ale silný a na Black Mafii rozhodně nikdy nezapomeneme :-)

Klasický denní autobus. Žádná klima a okna dokořán :-)

Na overnigh bus se pořádně oblečte. Bývá tam faaaakt zima

b)      Jeepney:

Kde si na ně mávnete, tam Vám zastaví. Vpředu a na boku mívají napsané kam jedou, no po pravdě stejně Vám to většinou nic neřekne, takže opět - ptejte se, ptejte se, ptejte se. Řidiči jeepney bývají dost exoti, ale k turistům bývají ochotní a pokud potřebujete přestoupit, tak Vám i poradí kde a dokonce Vám ten druhý jeepney i zastaví a řidičovi předají informaci, kam že má ty bledé tváře odvézt

Platí se tak, že pošlete peníze po ostatních spolucestujících k řidiči. 

Cena je tuším za krátkou jízdu 10 php za dlouhou 20 php, ale přesně nevím. Doporučuji mít u sebe drobné.

Jeepney v Banaue

Jeepney

c)       Tricykl:

Tricykly můžou být dost tricky :-) Proč? Hned po taxikářích jsou to mistři v ojebávání turistů, ale pokud znáte cenu, tak se s nimi dá většinou domluvit a hlavně jsou místa, kde je to jediný možný způsob dopravy, takže je rozhodně nezatracujte. Obvyklá cena na krátkou jízdu do 2 kilometrů je 10 php/osobu. Osobně to dělám dvěma způsoby. Na krátkou jízdu se ani neptám a po vystoupení zaplatím (za 3 osoby jsem vždycky nechala 40-50 php).  Pokud je to větší vzdálenost a nejsem si jistá cenou, tak ještě než si chytnu tricykl, tak se poradím s místňákem, kolik je normální cena a s řidičem si domluvit cenu ještě před nástupem tak, aby byla přiměřená. Rozhodně u sebe mějte drobné, protože to, že nemají zpátky je jejich oblíbený způsob, jak vytlouct z jízdy více peněz.

Na tricyklech nejvíce uvidíte lokální trendy. Zatímco v horách kolem Banaue jsou tricykly malinkatém tak na Cebu jsou to obří rodinné vozy. Nejkrásnější tricykly jsem zatím viděla na Palawanu.

d)      Lodě:

Filipíny jsou tvořeny ostrovy, takže nikoho nepřekvapí, že bez lodí by to prostě nešlo. Lodní dopravu lze rozdělit na:

Pravidelné linky – mají jízdní řád a stanovenou trasu. Lístky na ně koupíte buď přímo v přístavu, u některých dokonce na webu, kde ale bývají ceny vyšší, protože lístky přes web kupují jedině turisté.

Lodě k pronájmu a výletní lodě – skoro všude si můžete půjčit loďku na celý den. Cena se líší podle lokality a Vaši schopnosti smlouvat. Např. V Hundred Island National Park jsme měli loďku pro 5 lidí na celý den za 1400 pesos. Kapitán nás vozil kam jen jsme si přáli, vždycky nás vylodil, kde jsme chtěli, čekal na nás a hlídal nám věci. V El Nidu a dalších turisticky oblíbených lokalitách budou ceny samozřejmě trošku vyšší. Pokud nepronajímáte loď přímo v Turistickém Info centru (což je často nejlevnější varianta, protože mají fixní cenu, kterou nenavýší jen to, že nejste místní), tak se nebojte nevzít první nabídku a zmapovat ceny.

Puerto Galera, Mindoro pravidelná linka do Batangas, Luzon

Palawan – výletní lodě

e)      Skútr:

Skútry k pronájmu najdete snad na každém rohu. Ceny se liší podle ostrova a konkrétního místa, ale měly by se pohybovat mezi 300 - 500 php za skútr na den. Někde Vám k tomu půjčí i přilby, někde ne. Než si skútr vezmete, vyzkoušejte, že mu fungují brzdy, světla a hlavně klakson :-D Protože pokažený klakson je to nejhorší, co se Vám na Filipínách může stát. Nezapomeňte si z ČR přivézt nejen svůj, ale i mezinárodní řidičský průkaz. Stojí 100 Kč a vyřídí Vám ho na počkání. Rozhodně se vyplatí ho mít. Může se stát, že Vás nikdo stavět nebude, ale pokud ano a vy ho nebudete mít, tak počítejte s tím, že bude chtít policista nějaký ten úplateček... Jízda na skútru je skvělá, dává Vám neskutečnou svobodu a možnost zastavit si, kde se Vám zrovna zamane. Jen buďte opatrní, uvědomte si, že nejste Valentino Rossi a zbytečně ty zatáčky neklopte – může to klouzat. Viděli jsme dost turistů se silničním lišejem.

Určitě zkuste jízdu na skútru. Zamilujete si to.

A pomyslná třešínka na dortu veřejné dopravy? Pokud máte rádi vítr ve vlasech, neděsí Vás jezdit na skútru bez přilby, ale řídit sami nechcete, netroufáte si, nebo se prostě nechcete vracet do výchozího bodu, tak určitě vyzkoušejte Habal – Habal. Jedná se o naprostou Filipínskou klasiku, kdy si pronajímáte skútr i s řidičem. A jak to funguje? Buď můžete stát u cesty a mávat na kolemjedoucí (doporučuju nemávat na skútry, kde už jsou 4 a více lidi. I kdyby Vás chtěli vzít, nemají kam :-) ). Pokud je na Vás mávání u cesty moc punkové, tak stačí se rozhlédnout kolem sebe a pokud nejste někde uprostřed džungle, nebo na zastrčené pláži in the middle of nowhere, tak během chvilky najdete nějakého místňáka se skútrem, který Vás za pár peněz rád odveze kamkoliv a přilepší tak rodinnému rozpočtu. My měli na Cebu habal habal na celý den za 500 php. Odvezli nás, kam jsme potřebovali, když jsme byli na canyoningu, nebo se koupali u vodopádů, tak na nás čekali, ukázali nám ty nejhezčí místa, které bychom sami nenašli, prostě paráda. Habal – Habal je super, když cestujete sami, nebo ve dvou. Ve skupince už se těžce shání dostatek skútru.

Habal – habal v praxi. Cebu Island

.

3.      MAPY

Co člověk, to názor. Já mám nejradši Google Maps, ke kterým si můžete stáhnout offline oblasti, takže i když nemáte připojení k internetu, tak fungují bezvadně. A proč mít mapy v telefonu?

• Tak hlavně je dobré vědět, kde že to vůbec jste, že :-D Budete se divit, ale většina Filipínců nebyla dál, než za vlastními humny, takže pokud si myslíte, že když se zeptáte místňáků, tak se přece nemůžete ztratit, tak takhle to tady nefunguje :-) Oni Vám poradí moc rádi - a ne, že ne - ale často sami neví... A protože jsou tak strašně hodní a nechtějí Vás zklamat tím, že by Vám řekli, že to neví, tak výsledek této akce je dost nejistý...
• Budete vědět kdy vystoupit z autobusu. Řidič autobusu vetšinou ví kdy a kde Vás vysadit a pokud neví, tak všichni cestující rádi přispěchají na pomoc, ale občas je přece jen lepší si to hlídat, abyste pak v poledním vedru a v žabkách nemuseli šlapat 2 kilometry po asfaltce jako my, protože jsme každý mysleli jiné vodopády :-) 
• Mapových aplikací je nepřeberné množství, takže ať si stáhnete kteroukoliv z nich, neuděláte chybu. Jen si pohlídejte, aby byly dostupné i v offline režimu
• Chystáte si i na horské treky? Stáhněte si appku PH Mountains, kde jsou detailně popsané různé treky na Filipínách, včetně délky trasy a mapy. Jediným mínusem je, že tahle appka bez netu moc nefunguje...

4.      UBYTOVÁNÍ

Pokud cestujete po Filipínách, je zbytečné rezervovat si ubytování na celý pobyt dopředu. Pouze Vás to svazuje a bere Vám to možnost strávit více času tam, kde Vás to okouzlilo a nezdržovat se na místě, které neodpovídalo Vaším očekáváním. Za sebe doporučuji bookovat první noc po příletu/ přesunu na jiný ostrov. Přesuny se občas protáhnou, veřejné osvětlení buď není vůbec, nebo svítí tak, že kdyby tam nebylo, tak nepoznáte rozdíl a Filipíny jsou blízko u rovníku, takže celoročně je tu tma kolem 17:30 a toulat se po tmě v neznámém městě/ vesničce a obrážet kde mají volný pokoj není pro každého... A jak si najít ostatní noclehy?

1. můžete hledat přímo na místě, tak že se zeptáte na recepci zda mají volno. Pokud mají, tak Vás nechají si pokoj prohlédnout, řeknou Vám cenu (většinou si řeknou víc, takže je kam smlouvat) a záleží na Vás, jestli se Vám to líbí, nebo popojdete dál
2. použijete některou z aplikací na rezervaci ubytování. V Asii je nejpoužívanější Agoda, následuje Booking.com a Airbnb.

Pár tipů:

Řada ubytování nefunguje na žádném z ubytovacích serverů a lze je zarezervovat pouze osobně/ telefonicky. To platí zejména na severu Luzonu kolem Banaue, Baguio atd. Nejlepší je rezervovat ubytování až na místě.

Ceny na Agoda/ Booking.com jsou vyšší, než přímo v daném ubytovacím zařízení (musí totiž zaplatit Agodě/Bookingu poplatek za zprostředkování ubytování). Dělali jsme to tak, že jsme si ubytování našli v některé z aplikací a pak si vyhledali kontakt na hotel a domluvili se s nimi na ceně. Tento přístup se nám vyplatil i proto, že jsme moc chtěli do jednoho překrásného resortu, ale Agoda i Booking psali, že je v daném termínu fully booked. Tak jsem si řekla, že „líná huba, holé neštěstí“, zvedla telefon a zjistila, že mají ještě jeden pokoj, ale že je bez televize (jaká to tragédie, že? ), takže nás nejen ubytovali, ale ještě nám i dali 50% slevu za to, že to přetrpíme bez televize....

Airbnb má na Filipínách dost špatnou pověst. Nepoužívají ji ani tak soukromníci, jako spíš penziony/ hotely. Ubytování často kvalitativně neodpovídá a následně se domoct kompenzace prý bývá složité. Osobně jsme ani jednou přes Airbnb nenašli nic, co by se nám líbilo a mělo adekvátní poměr cena/výkon

5.      POČASÍ

Asi netřeba rozepisovat proč je dobré si (nejen) v Jihovýchodní Asii hlídat počasí. I když se nechystáte na cesty v období dešťů, vždycky může přijít nějaká tropická bouře, zapomenutý tajfunek či zemětřesení. Nejvíce se mi osvědčila aplikace Windy, která má perfektně zpracovaný radar ohledně větru a srážek a zatím byl vždycky nejpřesnější. Lety většinou vlivem počasí neruší a bývají jen zpožděné, ale lodní doprava je ovlivněna témeř vždy. Takže pokud máte pocit, že je počasí a moře trochu divočejší, než bylo před pár dny a vy se chystáte přesunout na jiný ostrov, tak se ptejte na recepci svého ubytování, protože ti mají vždy aktuální informace o výstrahách a ví, jestli jezdí lodě, nebo ne. My takto zvolili úprk z Boholu o den dříve, protože hrozilo, že se nedostaneme na Cebu a nestihneme náš let, tak jsme raději odpluli o den dříve a ten den strávili v Cebu City. A dobře jsme udělali...

Na Filipínách se rozhodně vyplatí hlídat si počasí. Běžně se stává, že zatímco na východním pobřeží prší a prší, tak stačí přejet na druhou stranu ostrova a užít si sluníčka.

Pokud hledáte aplikaci, která Vás i pobaví, tak my si zamilovali Grumpy Cat Weather. Tahle protivná sarkastická kočka nejen ví, ale dokáže i zvednout náladu... Posuďte sami...

Je to miláček...

NĚCO ZÁVĚREM?

Samozřejmě můžete cestovat pohodlně a ve velkém stylu. Není problém si kdekoliv pronajmout van/ soukromé auto za cca 4000 – 4500 php na den, ale pokud chcete poznat opravdové Filipíny a Filipínce, nebojte se cestovat jako místní. Bez ohledu na to, co slyšíte ve zprávách je tady velice bezpečno a pokud se vyhnete jižním ostrovům (Mindanao a jížněji) a nebudete se po nocích toulat v pochybných čtvrtích (na férovku – taky bych v noci necourala po Ostravě Přívoze a Žižkovskýma uličkami...), tak se nemáte čeho obávat.

• Nekoukejte na kilometry, ptejte se na čas. Kilometry tady mají úplně jiný rozměr, než jsme zvyklí z Evropy. Např. 100 km ze Cebu City do Oslobu trvá autobusem 5 hodin.
• Kupte si Filipínskou předplacenou SIM kartu. Stojí pár korun, volání i data jsou tady za hubičku. Pokud si ji budete kupovat v kiosku na letišti, tak si dobře zjistěte, co Vaše SIM karta umí. Rádi prodávají turistům dražší SIM karty se službami, které často ani nevyužijete (SMS a neomezené volání zdarma atd.). Předplacené karty umí super datové balíčky (např. U operátora Globe máte za 50 php 1GB dat na 3 dny, nebo 650 MB dat na 5 dní. Rozhodně je balíček výhodnější, než run on rate účtování = účtování za přenesená data)
• Mějte oči a srdce dokořán a ptejte se. Filipínci jsou úžasní lide a rádi Vám pomohou a poradí. Nebojte se ptát a komunikovat s místníma. Otevřete se tak nevšedním zážitkům a dostanete se na místa, které Vám žádný průvodce neporadí.
• Naučte se pár slovíček v tagalogu. Tak jako my máme nářečí, tak tady taky fungují dialekty, ale stačí jen místo „Thank you“ říct „Salamat“, místo „Good morning“ použít „magandang umaga“ a místo „OK“ říct „Sige Sige“ a uvidíte jakou jim uděláte radost.
• Nebojte se nakupovat v Sari – Sari, což je označení pro místní krámky. Pokud mají horkou vodu, tak Vám udělají i kafe.
• Rozhodně ochutnejte street food! Pokud nemáte odvahu na jejich variace na maso (což já taky nemám, když nepočítám vepřové na špejli), tak určitě ochutnejte jejich smažené banány, čerstvé ovocné koktejly, zeleninové spring rolls a čerstvý kokos (fresh buko), který nejprve vypijete a následně Vám ho rozseknou a vyjíte ho. Stojí to pár korun a budete ohromeni!
• Kufr si nechte na dovču do Chorvatska. Sbalte se do batohu. Vím, že v kufru se líp hledá, ale pokud nehodláte strávit celou dovču v resortu, věřte tomu, že už po dvou přesunech Váš kufr třikrát proklejete do horoucích pekel.

Pokud Vás cokoliv napadá, nebo máte tipy na další užitečné aplikace, či cestovatelské zkušenosti, tak neváhejte a pište :-)

Zmrzka

Souhrný seznam používaných aplikací:

 Cebu pacific

Air Asia

Emirates

Letuška.cz

Uber

Google Maps

PH Mountains

Agoda

Booking.com

Airbnb

Windy

Grumpy Cat Weather

Co si zabalit na Filipíny

Chystáte se za námi? Nebo prostě jedete na dovču na Filipíny a nevíte co sebou? Pak čtěte dál...

Je jedno, s jakou cestujte společností a jaký máte váhový limit, protože pokud jedete jen na dovču, tak bez ohledu na to, kdy se sem vydáte, tak sněhule, péřovku, ani rolák s norským vzorem balit nemusíte. Počasí na Filipínách dělíme do 3 období:

1. OBDOBÍ DEŠŤŮ - rozuměj občas zaprší, občas foukne nějaký tajfunek, ale většinu času je hlavně hrozné vedro a vlhko (cca červen až konec října). Letošní období dešťů u nás vypadalo většinou tak, že celý den bylo krásně, kolem 3 odpoledne se nasbíraly mraky, protrhlo se nebe, spadly hektolitry vody a za hodinu bylo zase krásně, ale nelze na to spoléhat. Může se stát, že se tu zapomene nějaký monzun a proprší i 2 týdny vkuse.
2. ZIMA- ideální období na dovolenou. Zima je od listopadu do března a znamená to, že když je faaakt kosa, tak v noci teplota klesna i na 23 stupňů... Přes den bývá lehce přes 30
3. LÉTO- březen až květen. Tyto měsíce je na Filipínách nejtepleji, což ale v reálu znamená, že už v 8 ráno má většina z nás pocit, že zhyne a voda v bazénu je tak horká, že si člověk musí dávat pozor, aby se nespálil.... Nepomůže ani příruční větrák, SPF 50 a pořádný klobouk

DO LETADLA je úplně jedno s jakou společností, v jakou denní či noční hodinu letíte a které je zrovna roční období. Na dálkových letech je v 99% zima jak v ruském filmu. Můj oblíbený dress code je: dlouhé pohodlné kalhoty, kompresní podkolenky a pohodlné tenisky, tílko, triko s dlouhým rukávem, na to svetr/mikču a šátek na krk a na hlavu (občas jede klima takové bomby, že to je o zánět ucha). Ale je samozřejmé, že každý to máme trošku jinak :-)

OBLEČENÍ si zabalte stejně na jakoukoliv dovolenou k moři - 2x plavky, kraťasy, sukýnka, tílka. Rajda šaty, svetřík a pléd na večer a variace na žabkové téma. Není to žádná revoluce, ale moje strategie je, aby se vše dalo kombinovat se vším. Díky tomu jsem schopna cestovat s minimem věcí na v podstatě libovolně dlouhou dobu. Pokud se na to cítíte, tak si nezabírejte místo v kufru podprsenkami. Stejně je tu tak horko, že na ně nebudete mít ani pomyšlení #kozyfree. Pokud máte v plánu navštívit i hory kolem Baguia a rýžové terasy, tak doporučuju přibalit ještě tenisky a určitě využijete i mikču, nebo lehou bundičku (ale tu si stejně berete do letadla, takže netřeba brát další :-) )

KOSMETIKA pokud je Vám jedno, čím se namažete a umyjete, pak klidně jeďte na lehko, vše se tady dá sehnat za pár korun i v malých cestovních baleních. Pokud máte kosmetiku, na kterou jste zvyklí (např. citlivá pleť a jemné vlasy snesou málo co), pak si ji raději vezměte z domu, protože kvalita kosmetiky je tady výrazně nižší, než u nás. I stejná značka je MNOHEM horší. A hlavně! Skoro vše je tady whitening (včetně opalovacích krémů). Tak jak u nás frčí solárka a samoopalovací přípravky, tak tady čím světlejší, tím lepší, takže pokud si nechcete udělat efektní fleky, tak opalovací krémy radši z ČR. Níže na fotce vpravo je krém Swiss Sun 30 a je to asi nejlepší opalovací krém, který jsem za poslední roky měla! Skvělá konzistence, vůně a odolnost i při sportu a i s mým fototypem 0. Fakt pecka!

Tuhle výbavičku jsem si sem vezla a ten druhý zprava "Swiss SUN 30" je nej opalovací krém jaký jsem za posledních x let měla!!! Naprosto skvělá konzistence, vůně a odolnost i při sportu. Fakt topka!!



1. 
   
2. 
   

3. 
   

   
   

OČKOVÁNÍ co člověk to názor. Za sebe říkám, že žloutenka a břišní tyfus stačí. Pokud se chcete prát se psy o bagetu, jako můj brácha v Peru, tak radši i vzteklinu... Nezapomeňte na dobrý repelent, protože horečka dengue je hnus a očkování na ni není. Osobně mi připadá, že nejlépe funguje tento z DM 

Tento repelent se mi osvědčil nejvíc

A na závěr? Mezinárodní řidičský průkaz - stačí jedna fotka a 100 Kč a během chvilky ho máte vyřízený. Pokud chcete jezdit na skútru, určitě se Vám bude hodit. Policisté cíleně zastavují cizince a když nemáte mezinárodní řidičský průkaz, tak bez úplatku se z toho nejspíš nevykecáte...

ČÍM NÁM UDĚLÁTE RADOST?
Ptáte se, co nám chybí a čím nám uděláte radost? Tím, co je v ČR běžné, ale pro nás vzácnost :-)

1. Výše zmíněný repelent z DM
2. Pivo (klidně třeba takový krásný soudek, jako na fotce)
3. Kmín, prášek do perníku, vanilkový cukr - ať můžu péct chlebíky a jiné dobroty
4. On demand - naše potřeby se odvíjí od našich aktuálních trápeníček :-D Občas máme chuť na pořádnou klobásu, utopence, nebo hermelín. Naposledy jsme si postěžovali, že nám chybí pořádná domácí hruška/slivka/ meruňka. No už jich máme v mrazáku 7... Aktuálně nám chybí Jagermaister, občas postrádáme nějaké léky a já tampony, které jsou zde k nesehnání!! A je Vám jasné, že v těchto dnech dokážu být dost nesnesitelná i bez toho, abych musela řešit absenci základních pomůcek :-) 

No a kdybyste chtěli vidět, jak vypadá takový DOKONALÝ kufr, tak mrkněte na fotku níže. Bára od nás dostává palec nahoru a čestné místo na nástěnce!

Tomu aspoň říkám kufr!

ČÍM UDĚLÁTE SOBĚ RADOST?

1. Rum - místní rum Tanduay je výborný! Dělá se buď klasický, nebo Tanduay Selection. Mě víc chutná Tanduay Selection, který je jemnější. Pozor: Nutno koupit předem. Na letišti ho nemají. 
2. Sušené mango - neskutečně dobré a za super cenu
3. Arganový olej - úžasný na vlasy i pleť za zlomek ceny, proti ČR

No a to je vše, co mě napadá...

Zapomněla jsem na něco? Máte otázky? Tak neváhejte a pište :-)

Zmrzka

Boxer, metrosexuál a zrzka v Kaisergebirge

V září jsem zavítala na pár dní do Evropy, a protože hory opravdu miluji a tady na Filipínách se mi jich nedostává, kolik bych si přála, tak jsem moc ráda, že mí dva horští parťáci Mates a Venda měli čas a podařilo se nám zinscenovat prodloužený víkend. Plány se měnily jak dubnové počasí, ale protože jsme všichni tři celkem pankáči, tak nás to nechávalo chladnými. Věděli jsme, že chceme být spolu, že chceme na hory a zbytek už se dořeší cestou. 

Mates nás vyzvedl na Proseku, kde mi kluci pomohli odnosit z bytu další hromadu věcí, která se při stěhování nestihla. Pak jsme si s Václavem dali každý dvě piva a dva panáky - tož musíme ty naše svátky přece oslavit, ne? Na což Mates reagoval tím, že jsme mu fakt chyběli a dokonce musel zamáčknout slzu dojetí. Po pravdě ho však podezřívám, že nám záviděl to pivo a panáka, ale tak někdo řídit musí a on má svátek až v listopadu, víme... Vašek to zalomil zhruba při vjezdu do Blanky, tak jsme měli s Marťasem celou cestu na to si říct, co vše se událo za ty 2 měsíce, co jsme se neviděli... Cesta utíkala na pohodu, nikde žádný velký provoz a už za tmy jsme dorazili do kempu kousek od Walchsee, kde jsme rozbili stan a Marťas vytáhl své epesní campingové náčiní, které jsme mu záviděli už na jaře na ferratách. Pogrilovali jsme masíčko a klobásky, vypili mega velké pivo, které jsme dostali od Martina ke svátku a dali se do plánování. Původní plán byl udělat 3 denní trek od chaty k chatě, bohužel online šel zarezervovat jen Stripsenjochhaus na první noc. Tak Marťas udělal rezervaci a dohodli jsme se, že dál uvidíme podle situace.

Výhled z kempu. Foto: Vašek

DEN 1 - čtvrtek

Kaiserbachtal – Feldberg – Stripsenjochhaus Lodge

První den jsme museli vystoupat z údolí na hřeben, přejít přes vrchol Feldberg (1813) a klesnout do sedla chaty Stripsenjochhaus. Na parkovišti jsme přebalili batohy a já marně přemýšlela, co tam kluci táhnou, že mají každý 2x tak těžký batoh, než já, přitom tam mám petku piva a flašku Jamesona... 

Dycinky dámička!! Foto: Martin

Jojo, taky si myslím, že jsme krásní!

Jsme sice trojka, která by dokázala leckomu vykecat díru do hlavy, ale na horách se většinou každý uzavíráme do svého světa, mlčky si šlapeme každý sám a vždycky na sebe někde počkáme. Já většinou utíkám dopředu, zatímco Vašek se táhne vzadu jak smrad a fotí každou berušku a Mates je taková zlatá střední cesta, kdy občas jde s Vaškem, občas mě doběhne a někdy i odběhne :-) Proto mám kluky tak strašně ráda, protože si prostě rozumíme beze slov a když na to přijde, tak se třeba i půl dne skoro nevidíme :-) Celý výstup na hřeben do nás pralo sluníčko, což bylo na jednu stranu parádní, ale zároveň i únavné. Protože jsme věděli, že máme času dost a není kam spěchat, tak jsme cestou nahoru zvládli 2 válecí pauzy, kdy první byla o jídle a pití... Kluci začali tahat z batohu naprosto neskutečné věci a já  začala tušit, proč je mají tak těžké :-) Horskou hostinu korunoval Mates svazkem ředkviček! Byly fenomenální!! 

Zewl č. 1

Protože jsme nevěděli, jak dlouho nám ještě cesta na chatu potrvá a chtěli jsme přijít za světla, tak jsme po cca půl hodinové pauze vyrazili. No nedošli jsme daleko a touha rochnit se na odpoledním slunci byla tak silná, že jsme nasadili zewl level 2 a během 5 minut jsme všichni 3 usnuli jak špalek... Když tak na tu fotku koukám, tak si říkám, jestli kluky neskolilo to, že jsem se zula...

Zewling podruhé

Bylo to božské, ale proflákali jsme tam cca hoďku a půl a bylo na čas jít dál... Vrchol Felberg byl krásný a liduprázdný a už z něj byl vidět cíl naší cesty - chata Stripsenjochhaus.

Mojí drsní kluci :-) Tohle fotka mě fakt baví!!

Feldberg 1813

Sestup k chatě Stripsenjochhaus

Na chatě jsme se ubytovali, dali si polévku a dozvěděli se, že budeme muset přehodnotit naše plány, protože chata, na které jsme chtěli spát další noc je úplně plná. Naštěstí tato chata měla ještě na jednu noc volno, tak jsme se rozhodli, že zůstaneme na Stripsenjochhausu a dáme si zítra výlet na lehko, bez spacáků...

DEN 2 - pátek

Stripsenjochhaus - Hintere Goinger Halt (2195) - Stripsenjochhaus

Ráno jsme si přispali a vyrazili na vrchol Hintere Goinger Halt, kam byla psaná ferrata. Bohužel jsem sebou na rozdíl od kluků neměla ferratový set, tak jsme říkali, že to prostě zkusíme a uvidíme. Nakonec nebyl set vůbec potřeba, protože to nebyla žádná náročná ferrata jako spíš chodník s řetězy. Stezka nás zavedla do nitra překrásného masivu Wilder Kaiser. Cesta nahoru mi utekla jak voda, ale sestup dolů suťoviskem se mi zdál nekonečný a v duchu jsem nadávala jako ten špaček!!

Výhledy byly neskutečné!

Vrcholovka

Tímto žlabem jsme stoupali nahoru

Den 3 sobota

Sestup do údolí

Předpověď počasí hlásila, že v neděli se má počasí pokazit, tak jsme sedli k mapě a internetu a vymysleli, že v sobotu sestoupíme do údolí k autu, přesuneme se blíž k českým hranicím a najdeme si na neděli nějaký canyoning, protože když už je člověk mokrý z toho, že se ráchá v řece, tak mu nemusí vadit, že zmokne i z vrchu :-) Sestup do údolí byl nádherný a užili jsme si krásný podzimní den

Sestup do údolí, Foto: Martin

Breakfast time. Foto: Martin

Breakfast time. Foto: Martin

Zpátky u vozu. Foto: Martin

Den 4 - neděle

Canyoning Almbach

Vašek už si canyoning zkusil ve Slovinsku. Pro mě a Martina to byla premiéra. Protože byla zima a hnusně a konec sezóny a tak vůbec, tak jsme měli to štěstí, že jsme měli průvodce jen sami pro sebe a nemuseli jsme se táhnout ve větší skupině. Voda byla proklatě studená (12 stupňů) a po prvním skoku do vody jsme mysleli, že nás trefí šlak. Ale během chvilky jsme si zvykli a fakt si to užili... Jen škoda, že jsme neměli ani jeden sebou GoPro a nemohli udělat fotky přímo z kaňonu, protože to byla neskutečná nádhera!!! No co, příští rok dáme zase nějaký canyoning a tentokrát už neuděláme stejnou chybu.

Selfie před akcí musí být

Fotka ze stránek Almbach canyoningu. Jojo i tady jsme si vozili zadek :-)

Pak nás Marťas zavezl do Českých Budějovic, kde jsme dali poslední společný oběd, protože Marťas pak jel směr Cortina d´Ampezzo a mě a Vaška naložila Miru, která jela po víkendu z Budějic zpátky do Prahy. Byl to naprosto perfektní prodloužený víkend s těmi nej parťáky! Už teď se těším na ferraty, které máme naplánované na příští rok.

Kaisergebirge jsou naprosto nádherné a mohu je každému vřele doporučit. Z Prahy jsou blízko a skvěle dostupné a jsou vhodné pro jakoukoliv věkovou a výkonnostní kategorii a rozhodně je mohu doporučit i pro rodiny s dětmi. 

Z(m)rzka

Hořkosladká Čína

Původně jsme se měli v tomto čase toulat v Himálajích, ale náš spolupachatel Dan si v srpnu zlomil klíční kost, tak jsme museli naše podzimní plány přehodnotit. Jedním z velkých snů mého muže Petra je, vyjet si nominační slot na mistrovství světa v Ironmanu na Havaji. Ironman, neboli dlouhý triatlon je 3,8 km plavání, 180 km na kole, 42,2 km běh. Řekněme, že pro každého trochu normálního člověka je každá z těch distancí dost sama o sobě, ne tak to zfouknout všechno během pár hodin (Petrův zatím nejlepší čas je totiž 9h 15 minut a to je podle mě NELIDSKÝ!! :-D ) Ale kdo znáte Peťu, tak víte, že co si umane, toho taky dosáhne... Proto taky většina našich výletů vypadá tak, že já jedu na dovolenou a on na soustředění/ závody. Já se jdu projet na kolo, Peťa jede na trénink a tak bych mohla pokračovat :-) Proto když přišel Peťa s návrhem udělat si prodloužený víkend v Číně, aby se mohl zúčastnit kvalifikačního závodu v half ironmanu v městečku Hefei, řekla jsem si proč ne...

Peťa koupil letenky, zařídil ubytování a mohli jsme vyrazit. Let jsme měli Manila - Guangzhou a pak Guangzhou - Hefei. Poslední kontakt s angličtinou se odehrál na mezinárodním terminále letiště Guangzhou. Jakmile jsme se přesunuli na domácí terminál, tak jediný kdo uměl anglicky byla slečna ve Starbucks. Pro zalogování na letištní free wifi byla potřeba čínská SIM karta - haha!! Ale co bylo nejhorší byla naprostá nechuť lidí se byť jen pokusit domluvit a to jsme tam měli strávit 6 hodin! Jakoby nestačilo, že jsem musela vstávat v 5 ráno a Peťa potřeboval nutně odeslat jeden pracovní email - no neřešitelný problém, hoši! Takže jsme v tu chvíli byli oba nasrani jak havíři a prolezli celý terminál, než jsme našli kavárnu, kde měli aspoň trochu funkční wifi, na kterou se dalo připojit i bez čínského tel. čísla. Obsluha byla příjemná jak osina v zadku, ale naštěstí měli obrázkový jídelní lístek, takže jsme si objednali jídlo a plechovky s pivem. S plným břichem a plechem v ruce už se nám nezdál místní svět tak strašně krutý. Do odletu jsme měli ještě furt dost času, tak se Peťa rozhodl, že dáme ještě 2 pivka. Tak šel za naši oblíbenou paní, že je objedná. Jeden by řekl, že gesto zdvižených dvou prstů a ukázání na obrázek plechovky je dostatečně výmluvné... Bohužel ne pro naši milou a inteligentní obsluhu, tak Peťa zdvihl ty dva prsty výše, řekl to hlasitěji a důrazněji ukázal na obrázek - furt nic! Když se to opakovalo už asi po čtvrté a Peťa byl čím dál víc zoufalý, tak už jsem ležela smíchy pod stolem a čekala, kdy se ozve "piva, pičo!!" Naštěstí paní pochopila dřív, než Peťovi ruply nervy :-D 

Výhled z letadla mezi Guangzhou a Hefei. Nikdy jsem neviděla nad pevninou takové moře mraků.

Než jsme se dostali do Hefei, tak už jsme byli celkem slušně zpruzelí a pomalu jsme začínali mít náběh k tomu nesnášet celou Čínu a všechny Číňany a vůbec všechno co začíná na Č (ano, ani letušky na vnitrostátním letu neuměly anglicky). Jako bonus zmizely i anglické nápisy a všude kolem samý "sypaný čaj". Tak jsme si říkali: "Noooo, tak teď už jsme úplně v dupě!" O to milejší pak bylo vše, co nás potkalo v Hefei. Městečko Hefei se nachází ve vnitrozemí Číny a je hlavním městem provincie Anhui a má cca 7 mil obyvatel. Komu z Vás říká něco jméno Wanda (čínský multimilionář), tak Hefei je pod jeho patronátem a je to znát. Město nás překvapilo svou krásou, čistotou a úžasnou infrastrukturou. Každá silnice měla pruhem zeleni oddělené další dva pruhy v každém směru!! které sloužily pro cyklisty a motorky. Fakt pecka! Vůči naši Manilské džungli byl ten kontrast o to větší :-) A HLAVNĚ našli se zde lidi, kteří uměli anglicky! A když už neuměli, tak se aspoň usmívali, nebo se snažili domluvit rukama nohama - no prostě úplně jiný svět! Po všem tom cestovním martyriu to bylo jak balzám na duši. 

Přivítání v Hefei na letišti

Noční Hefei - výhled z hotelu

Náš pokoj - Novotel drží svůj standard celosvětově

Nejen sobotní oficiální trénink, ale i nedělní závody měly naprosto perfektní organizaci, zejména skvěle zabezpečení cyklistické trati, která vedla 90 km po městě. Když si vzpomenu na roky, kdy jsem závodila na kole, tak co bych dala za takto zajištěnou trať... Voda v Swan lake byla svou barvou a viditelností adekvátní tomu, že se jedná o jezero v 7 mil městě a jako bonus měla "příjemných" 19 stupňů, což jsem závodníkům faaaakt nezáviděla!! Zato cyklistická část byla moc pěkná a běžecká úplně top - do depa T2 (přechod z kola na běh) dokonce natáhli kvůli tomuto závodu tartan, aby měli závodníci co největší komfort :-D Už dávno jsem se přesvědčila, že dělat na závodě support je víc o nervy, než závodit sama. Po plavání jsem si myslela, že je to v pr... protože Peťa z vody furt ne a ne vylézt. Myslela jsem si totiž, že skočil do vody hned v druhé skupině (všichni v černém neoprenu a světlé modré plavecké čepičce - tož si vyber...), ale on byl mnohem víc vzadu, takže čistý čas perfektních 33 minut. Když pak lousknul 90 km na kole za 2h 18min a půlmaraton běh za 1h 31min, tak jsem si říkala "do řiti, to bude o prsa korejské atletky....". Věděli jsme, že slot na Havaj to nedá, ale doufali jsme v nominaci na mistrovství světa v half iromanu Chattanooga, Tennessee v Americe.

Přípravy vrcholí

Swan lake ve smogovém oparu

Příprava na start. Celkem bylo tuším přes 2500 účastníků

T2 běžný bag - botky na běhání, nějaké to pití/gel, kšiltovka

T2 rebel bag 

V cíli byl Peťa ve své kategorii 13., což jen umocnilo naší obavu, že bude na prvním nepostupovém místě (a já budu mít doma týden tichou domácnost...). Na rozdělování slotů jsme přesto šli, oba nervózní jak sáňky na podzim - a ono to vyšlo!!!! Dokonce bral z pěti slotů hned ten druhý. Asi Vám nemusím popisovat tu obrovskou radost :-) Nejprve jsme chvíli poseděli a pokecali s ostatními závodníky, které jsme tam potkali (Btw. Všichni lidé, které jsme tam potkali byli neskutečně milí a inspirativní lidé  z celého světa (Singapur, USA, Německo, Finsko atd.) a pak jsme to šli oslavit do hotelového baru, kde měli TOČENÉHO!!! Paulanera, tak jsme tam poslali jednoho tupláčka na oslavu a šli umřít do postele.

Je to divoch!!!!

Muj milááááášek!!!

Další krásná medaile do sbírky

Je to doma!!!!

Točený Paulaner, hmmmm!!!!

Jejich tandemové kola byly neskutečně vtipné (měli i trojkola a čtyřkola :-D ), ale pro vyzvednutí věcí z depa se hodily :-)

Cestou domů jsem pak na letišti v Guangzhou obohatila své dovednosti. Uvelebili jsme se ve VIP salonku, kde bylo jídlo, pití, internet, no pohoda... Jediné, co tam nebylo, byla dobrá káva, protože Číňané černé kafe nepijou, takže to rovnou měli namíchané s cukrem a mlékem... Fujtajxl! Tak jsem se rozhodla, že skočím pro kafčo do Starbucks. Postupně jsem se ptala na cestu 3 lidí, všichni mě spolehlivě poslali správnou cestou, ale nikdo z nich mi neřekl, že ze security důvodů nevede od Starbucks cesta zpátky (byli jsme v salónku na příletech a Starbucks je na odletech). Po půl hodině zoufalého hledání cesty zpět (neměla jsem u sebe pas ani mobil) jsem se dostala zpět nad jezdící schody, které mě vyvezly nahoru a volám na Číňanku dole na Gatě, ať mi poradí, jak se dostat zpátky.... Kočka vyjela po schodech nahoru za mnou a říká:

Č: Musíme to seběhnout

A: Cože??!! Nejde ty schody prostě na chvíli vypnout?

Č: Ne, musíme to seběhnout. Prostě utíkej za mnou a hlavně se nezastavuj!!

Tak mi vzala jedno kafe a než jsem se stihla nedechnout, už byla i v těch svých 7 cm podpatcích naskočená na těch schodech a ještě přes rameno kontrolovala, jestli už taky běžím.... Tož si říkám "Přece se nenechám zahanbit!!" Tak jsem se rozběhla za ní a řeknu Vám - není to úplně hračka :-D Respektive ty schody jako takové jdou, ale ten přechod u paty schodiště je celkem o držku.... Ale zvládly jsme to... Kočka mi dala kafe, já ji poděkovala a obě jsme se vysmáté rozešly... Do salonku jsem se vrátila celá uřícená a na Peťuv tázavý pohled jsem jen řekla "Na nic se mě neptej!!!" Myslíte si, že si můžu dát do životopisu "Sbíhání jezdících schodů v protisměru s kávou v ruce"? 

Moje první návštěva Číny byla opravdu hořkosladká. Hořké Guangzhou po všech směrech - nikdo se neusměje, nepozdraví, nepoděkuje. Extrémně nepříjemní a arogantní zaměstnanci na pasové kontrole a neustále se na vás někdo tlačí a snaží se vás někde předběhnout, při čemž zažíváte tolik intimity až kolikrát nevíte, jestli jste vůbec schopni tolik lidské blízkosti unést. Jediné co bylo fajn, byl salónek a zážitek se slečnou z gaty :-). Sladký Hefei - nádherné město, plné milých a usměvavých lidí, perfektně zorganizovaný závod a jako nejsladší bonus samozřejmě Peťuv úspěch.

Za 2 týdny nás čeká další výlet do Číny - tentokrát Xiamen, což je ale těžká pohodička, protože to máme cca 2 hodiny přímý let z Manily. Tentokrát už vím, do čeho jdeme, tak doufám, že se budeme vracet spokojeni a bude co slavit :-)